Blog: Německojazyčný divadelní festival

Od 9. listopadu do 4. prosince se v Praze konal divadelní festival německého jazyka. Na festivalu byly během několika týdnů představeny uznávané divadelní inscenace z celého německy mluvícího světa. Festival spolupracuje s renomovanými soubory a divadelníky, a tak zde vedle hannoverského divadla byly zastoupeny například vídeňský Volkstheater nebo Deutsches Schauspielhaus Hamburg. Divadelní festival se letos konal již po sedmadvacáté. S Carlou jsme se zúčastnily dvou představení.

26. listopadu přijelo do Prahy Hannoverské státní divadlo. Hannoverská hra "Muž své třídy" vychází z románové prvotiny Christiana Barona, která vyšla v roce 2020 a je založena na jeho dělnickém dětství v Kaiserslauternu. Román si klade otázku, kdo nebo co udělalo jeho otce tím, kým byl. Baron vypráví o skandální chudobě v bohaté zemi, o účinných mechanismech vyloučení, o boji za hrdost a důstojnost a proti pohrdání společnosti staví dojemný rodinný životopis. Román nyní jako divadelní hru zinscenoval Lukas Holzhausen, kterému se tento nelehký úkol skutečně podařil. Nepřehrává román jedna ku jedné, ale inscenuje složité téma tak, že Nikolaj Gemel vypráví své dětství jako vypravěč v první osobě, což nutí diváky hodně přemýšlet. Hra se nám zdála velmi působivá a povedená.

3. prosince uvedl vídeňský Volkstheater v Divadle na Vinohradech hru "Osamělí lidé". Hra vychází ze stejnojmenného dramatu Gerharta Hauptmanna z roku 1890. V době plné společenských otřesů zobrazuje boj jednotlivců, kteří hledají nové formy společenství, ale nedaří se jim najít jeden druhého. Ze školních let jsme znaly pouze drama "Krysy" od Gerharta Hauptmanna.

Myšlenka jít na hru nás napadla zejména tehdy, když jsme si uvědomily, že hlavního hrdinu Johannese Vockerata hraje Nick Romeo Reimann. Jako děti jsme vyrůstaly na filmech jako "Krokodýli z předměstí" nebo "Divoká banda", ve kterých Nick Romeo Reimann hrál. Zejména Carla byla velkou fanynkou série "Wilde Kerle". Proto jsme se rozhodly navštívit tuto hru. Témata hry byla velmi zajímavá a stále aktuální. Osamělost, dilema svobody, lpění na tradicích a hledání osobního štěstí jsou aspekty, které můžeme najít i v našem každodenním životě. Mně osobně se nejvíc líbil hudební podkres hry. S pomocí modernějších písní byla stará hra přenesena do současnosti. Píseň "Eleanor Rigby" od Beatles byla můj osobní favorit.

Alina, dobrovolnice pro SAG