On arrival

Seminář "On Arrival"

Na začátku října se naše dvě dobrovolnice Pia a Juliane zúčastnily semináře "On Arrival". Jedná se o povinné setkání, na kterém se setkávají dobrovolníci Evropského sboru solidarity působící po celé České republice, aby si popovídali a zamysleli se nad svou prací.

Bylo to pro nás velmi praktické, protože seminář se konal kousek za Prahou a naše cesta byla tedy velmi krátká. Když jsme dorazily do hotelu, bylo nám nejprve umožněno ubytovat se v našem pokoji a poté jsme se setkaly s ostatními dobrovolníky při přestávce na kávu. Se dvěma dobrovolníky z Plzně jsme se seznámili již dříve a rychle jsme se dali do řeči i s ostatními. Většina z nich byla (k naší lítosti) z Německa, ale několik jich bylo i z jiných evropských zemí, například ze Španělska, Polska a Estonska.

První večer jsme strávili vzájemným poznáváním. Každý účastník se musel krátce představit pomocí tří vlastnoručně vybraných obrázků. Obrázky musely odpovídat tématům "moje rodné město", "můj koníček" a "moje první reakce na Českou republiku". Zbytek večera byl na nás a my s Piou jsme po večeři ještě dlouho zůstaly v jídelně a povídaly si s ostatními dobrovolníky.

Druhý den ráno po snídani začal program procházkou - tzv. "walk-talk". Cílem procházky bylo zamyslet se nad začátkem naší dobrovolné služby a vyměnit si názory. Hovořili jsme o naší práci, počátečních obtížích a novém prostředí. Téma procházky znělo "cesta hrdinů", a když jsme dorazili zpět do hotelu, každý z nás měl k vyprávění svůj malý hrdinský příběh.

Po obědě si naši školitelé připravili teambuildingovou hru. Cílem bylo, abychom v omezeném čase naházeli co nejvíce míčků do kbelíků. Rychle jsme se naučili využívat své silné stránky, dávat na sebe pozor a spolupracovat.

Poté jsme měli krátkou přestávku na svačinu a následně jsme se dozvěděli o našem "vlastním projektu", který můžeme během roku v České republice realizovat. Bylo velmi zajímavé slyšet o všech možnostech, které zde jako dobrovolníci máme.

Středeční dopoledne bylo zaměřeno především na různé kultury a naši školitelé nabízeli různé workshopy. K dispozici bylo vše od historie České republiky přes workshop myšlení až po malý taneční kurz. Líbilo se mi zejména to, že jsem se konečně dozvěděla něco víc o historii České republiky. Přece jen tu žiji už přes měsíc a do té doby jsem toho věděla jen velmi málo. Bylo také moc fajn, že workshopy byly interaktivní, a tak vytvářely velké zpestření.

Večer měl také historické pozadí, protože jsme měli možnost zhlédnout český film "ID", který nám dobře přiblížil život v komunismu v 60. letech.

Předposlední den semináře byl mým osobním vrcholem, protože jsme měli za úkol zaměřit se na své talenty a vášně. Byli jsme rozděleni do skupin a každý musel své skupině představit něco, co ho baví nebo v čem je dobrý. Zpočátku jsme si byly velmi nejisté, co mám ostatním ukázat, ale čím déle dopoledne trvalo, tím jsem si byla jistější. V naší skupině s námi dobrovolník cvičil krátkou jógu, zatímco ostatní skupiny psaly krátké příběhy. Bylo skvělé vidět, jak se všichni baví a sdílejí svou vášeň s námi ostatními, a než nastal čas oběda, byli jsme všichni v dobré náladě. Odpoledne nastal čas promluvit si o naší budoucnosti a naplánovat si další měsíce.

A pak už byl náš týden semináře u konce. V pátek ráno jsme si sbalili kufry a vydali se na zpáteční cestu společně se dvěma dobrovolníky, kteří chtěli strávit den v Praze.

Protože se v Praze ten týden konal Festival signalizace, rozhodli jsme se, že se večer opět sejdeme a společně se podíváme na světelné show. Bylo to skvělé zakončení našeho společného týdne a už se moc těšíme na pololetní seminář.