Seminář pro dobrovolníky v rámci Evropského sboru solidarity

V pondělí 7. listopadu jsme se s Carlou vydaly do Sázavy. Ještě před pár dny jsme o existenci tohoto městečka s 3000 obyvateli neměly ani tušení, a teď jsme byly na cestě tam. Nejprve jsme jely metrem, linkou C na Háje a odtud autobusem do Sázavy. Sázava je od Prahy vzdálená asi 40 km a po více než hodině jízdy jsme dorazily na místo ubytování. Krátce poté byl zahájen program. Na začátku jsme se především snažily naučit jména dvaceti účastníků, včetně našich školitelů, a to pomocí seznamovacích her. Ve hře "Speeddating" (bleskové/rychlé rande) jsme se mohly lépe seznámit s ostatními účastníky. Měli jsme dvě minuty na to, abychom si s někým promluvili o nějaké otázce - otázky kladli školitelé. Jedna z otázek se například týkala toho, jaká je naše neřest nebo která z našich osobních vlastností se nám líbí nejvíce. Seminář probíhal výhradně v angličtině. Carla a já jsme tak měly možnost zlepšit si angličtinu.

Ostatní účastníci pocházeli z celé Evropy, což člověku poskytne zcela nový pohled na mnoho různých kultur a zemí v Evropě. Dobrovolníci ESK pocházeli mimo jiné z Norska, Řecka, Francie, Maďarska a Polska. Jeden dobrovolník dokonce přijel až z Ázerbájdžánu. Služba dobrovolníků v České republice je stejně rozmanitá jako země jejich původu. Mnozí z nich vykonávají dobrovolnickou službu ve školkách, školách nebo jiných sociálních zařízeních. Někteří žijí na udržitelné farmě a pracují v obchodě s nebalenými potravinami. Jiný dobrovolník zase pracuje v mezinárodní nevládní organizaci zabývající se ochranou životního prostředí. Tato různorodost projektů umožnila velmi rozmanité rozhovory a jasně nám ukázala, jak rozdílná může být dobrovolnická služba ESK. Široké bylo i věkové rozložení. S Carlou jsme tam přišly s očekáváním, že potkáme hlavně lidi stejného věku. Nakonec však byly zastoupeny všechny věkové skupiny od osmnácti do osmadvaceti let.

Kromě rychlokurzu o našich právech a povinnostech jako dobrovolníků ESK se následující dny nesly ve znamení teambuildingových cvičení a seberozvojových workshopů. Každý z nás účastníků měl tedy pro ostatní připravit workshop na téma jedné z našich vášní. Carla měla workshop o jazycích, protože se ráda učí nové jazyky. V jejím semináři se účastníci mohli naučit jedinečná německá slova, která se do jiných jazyků nedají doslovně přeložit. Například v němčině existuje slovo "Backpfeifengesicht". "Backpfeifengesicht" je obličej, který vypadá, že si zaslouží facku. Nebo další nepřeložitelné slovo "Schnapsidee". "Schnapsidee" označuje bláznivý nápad. Doslovně vzato se tento výraz skládá ze slov pálenka a nápad. Můj seminář byl na téma balet. Účastníkům jsem pověděla něco o historii klasického baletu a ukázala několik fotografií svých vystoupení a kostýmů. Pak jsem všechny naučila šest základních baletních pozic.

Během týdne také došlo na město Sázavu. Naše skupina podnikla společnou exkurzi do Sázavského kláštera. Toto bývalé benediktinské opatství založil svatý Prokop v roce 1032. Klášter je čtvrtý nejstarší v Čechách a my jsme se při exkurzi věnovali především hledání hvězd zasazených do vnější zdi gotické věže. Podle legendy si může ten, kdo najde všechny hvězdy, něco přát. Bohužel nikdo z nás nebyl při hledání úspěšný. Po návštěvě kláštera jsme navštívili také centrum Sázavy a ochutnali typické české pečivo.

Kromě vzdělávacích seminářů nám naši školitelé poskytli také osobní doporučení pro Česko, například tipy na knihy a filmy. Doporučili nám například knihu "Nesnesitelná lehkost bytí" Milana Kundery nebo kultovní film "Samotáři" či jeden z filmů tzv. československé nové vlny "Ostře sledované vlaky". Nezapomnělo se ani na historii České republiky. Naše školitelka Suzanna nám vyprávěla o historii a doplnila ji životním příběhem své babičky, která se narodila krátce po druhé světové válce a komunismus zažila na vlastní kůži.

Celkově to byl velmi bohatý týden s nabitým programem. Dozvěděli jsme se více o České republice a možná také trochu více o sobě a svých zájmech. Přestože byl seminář docela zajímavý, byly jsme s Carlou rády, když jsme opět dorazily do známé Prahy. Výlet byl pěkný, ale Praha je nám teď už velmi blízká.

Alina, dobrovolnice pro SAG